Hoří!

Současný stav životního prostředí okolo nás a dopady klimatických změn jsou do očí bíjícím důkazem parazitického vztahu lidské populace a našeho přirozeného prostředí.

Nedbat dnes veškerých varovných signálů indikujících stav planetární nouze a to, že je něco velmi špatně se samotným systémem lidské organizace, vyžaduje nesmírnou dávku energie, konspirační vynalézavosti a svévolného ignoranství. I přesto se ale drtivá většina lidské populace tohoto úkolu uspokojivě zhostila a vytrvale dále řeší malichernosti, konspirační teorie, politické slinty anebo třeba zdegenerovanost zábavního průmyslu.

Představte si, že jedete autem, které začne signalizovat problémy s motorem. Zpočátku si možná budete myslet, že jde o chybu a pojedete dál. Někteří z nás možná zpomalí v očekávání, že kontrolka na palubní desce sama zhasne a bude po problému. Po pár minutách se ale rozsvítí kontrolka nedostatku oleje a brzdové kapaliny, jak dlouho pojedete dál? Odstavíte auto hned a necháte ho odborně prohlédnout nebo se rozhodnete, že problém neexistuje a pokud přeci jen ano, vše se dá přeci vyřešit pozitivním náhledem na svět, nebo ne?

Varovných signálů indikujících problém s naším planetárním systémem je mnoho. Aktuální lesní požáry měnící americký jihozápad, amanzonský deštný prales a ruskou Sibiř na popel a prach jsou ale možná více než cokoliv jiného hrozivým předvojem antropogenní normality dneška. Jejich rozsah je enormní.

Lesní požáry jsou dvousečným mečem, který na jednu stranu vytváří další emise, především CO2 a zároveň ničí vstřebávací kapacitu lesů CO2 absorbovat. Samotné vysychání lesů, ke kterému dochází postupně, tuto funkci absorbce výrazně redukuje a například Amazonský deštný prales se tak stává zdrojem CO2, namísto jeho přírodním uložištěm. Toto se stává palčivým problémem ve společnosti, jejíž ekonomický systém do velké míry spoléhá na spalování fosilních paliv.

Arktických lesních požárů je letos šestkrát více než byl jejich průměr mezi roky 2003 a 2018 a o cca 50 procent více než vloni. Celkové území zasažené požáry je více než pětinou rozlohy ČR a jejich hašení je často nemožné vzhledem k tomu, že se jedná o velmi odlehlé a nepřístupné oblasti.  Jen tento rok vyprodukovaly sibiřské lesní požáry více než 245 milionů tun CO2, tedy více než dvojnásobek celoročního objemu CO2 vyprodukovaného ekonomikou ČR. Na vině jsou stále častější vlny veder, často přesahují hranici 30 stupňů Celsia, které postihují ruskou Sibiř čím dál častěji. Na území Ruska se přitom nachází více než 20 procent donedávna neporušeného globálního lesního pokryvu.

Situace na jihozápadě USA je jiná v tom, že plameny řádí i v obydlených oblastech převážně západních států Kalifornie, Oregonu a Washingtonu. Jen v samotné Kalifornii shořela od začátku tohoto roku zalesněná plocha o rozloze 26 x větší než minulý rok. Celkem se jedná o více než 12 000 čtverečních kilometrů, tedy o něco větší Středočeský kraj nebo 24-násobek rozlohy města Prahy. S požáry bojuje více než 14 000 hasičů a guvernér státu Kalifornie požádal o zahraniční pomoc. Prozatím zemřelo 19 lidí, ale očekává se, že toto číslo dále poroste vzhledem k rozsahu zkázy a počtu na uhel spálených domů. Na vině je dlouhodobé sucho, rostoucí průměrné teploty a stále se změnšující sněhová pokrývka. Situace je kritická jak v Kalifornii, kde v srpnu teploměry zaznamenaly jednu z vůbec nejvyšších teplot naměřených na Zemi (54,4°C), ale i v okolních státech Oregon, Colorado, Utah, Arizona a Nové Mexiko.

Vůbec nejkritičtější situace (z pohledu ztráty biodiverzity a dlouhodobých následků) je v Jižní Americe, konkrétně v Amazonském deštném pralese. Lesní požáry tam touto dobou drancují lesní porost již pátým rokem, což celý ekosystém oslabilo natolik, že se vědci obávají jeho kompletního kolapsu. Kritičnost situace dále umocňuje fakt, že kulminace období dešťů (prosinec – únor) dosáhla letos jen 75 procent normálu a to, že značně omezené jsou i zásoby podzemních vod, jak nedávno odhalil satelitní systém NASA GRACE. Ačkoliv se lesní požáry v deštném pralese za normálních okolností téměř nevyskytují, jen v brazilské části Amazonie jich bylo letos zaregistrováno již neuvěřitelných 63 000! Amazonský prales je přitom díky své teplotně-regulující funkci často přirovnáván ke klimatizaci naší planety. Tato funkce se ale bohužel vytrácí s tím, jak určité regiony Země postupně vysychají a tento svou rozlohou a přírodním bohatsvím zcela vyjímečný ekosystém není vyjímkou. 

Pokud se podíváme na každý z těchto požárů jednotlivě, pravděpodobně je budeme vnímat jako přírodní katastrofy a navzdory jejich rozsahu je budeme vnímat jako lokální. Pokud ale začneme o problému oteplování planety (a obecně devastaci Země) přemýšlet systémově, tedy v souvislostech vzájemně provázáných a na sobě závislých vztahů jednotlivých sub-systémů, velmi rychle dosáhneme jiného závěru. Totiž toho, že hledíme do tváře své vlastní záhuby a pokud se nechceme jen odevzdaně překulit na bok a dál usrkávat z flašky piva u televize, bude potřeba, abychom si vzali do hledáčku samotnou ekonomickou teorii a praxi, které ovlivňují, často bez našeho vědomí, prakticky každý aspekt našich životů. Pokud se rozhodneme dále fungovat v sevření 300 let starých náboženských a kulturních tradic a pověrčivých náhledů na to, jak by asi tak svět mohl fungovat, budeme dále činit chaotická a destruktivní rozhodnutí na základě nesmyslných názorových proudů. 
Photo byCullan Smith on Unsplash