Mýtus nedostatku

Náš současný systém nemůže fungovat, pokud neexistuje obecný nedostatek a jednou z hlavních systémových funkcí je nejenom znemožnit dosažení hojnosti, ale také zajistit to, aby samotnou myšlenku hojnosti nebylo možné brát vážně.

Následující článek je volným překladem kapitoly "The Myth of Scarcity" z knihy "33 Myths of the System" od Darren Allena. Kniha vyšla v roce 2018 pod licencí creative commons, konkrétně Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0 International (cc by-nc-sa 4.0), umožňující sdílení, šíření, používání a upravování textu v rámci nekomerčního použití.

Počáteční přínos bílého muže do světa černošského obyvatelstva spočíval především v tom, že jej seznámil s využitím biče hladu. Kolonisté se tak mohou rozhodnout vykácet chlebovníky, aby vytvořili umělý nedostatek potravin nebo mohou na domorodce uvalit daň z chatrče, aby je donutili směnit svou práci. V obou případech je účinek podobný jako v případě tudorovských ohrad s jejich následky v podobě hord tuláků...[Pozn. Během vlády Tudorovců v Anglii a Walesu v době od roku 1485 do roku 1603 došlo na masivní nárůst využití tzv. ohrazení v rámci politiky omezení přístupu farmářů na obecně vlastněné pozemky.]  Karl Polanyi, Velká transformace

Náš současný systém nemůže fungovat, pokud neexistuje obecný nedostatek. Nedostatek je samozřejmě opakem hojnosti a jednou z hlavních systémových funkcí je nejenom znemožnit dosažení hojnosti, ale také zajistit to, aby samotnou myšlenku hojnosti nebylo možné brát vážně. Nevyhnutelným konečným bodem v evoluci systému je realita, v níž je vše "nedostatkovým zdrojem", včetně vzduchu, vody, času, citů a dokonce i vědomého uvědomování si vlastního těla.

Nemůžeme si to dovolit, nemáme dost peněz! Také není dostatek jídla, dostatek energie, dostatek práce, dostatek bytů, dostatek prostoru ani dostatek času. Stejně tak, jako jsme si vymysleli peníze a následkem toho vidíme svět v bezbarvých pojmech, tak jsme si vymysleli i kapitalismus a jeho objektivem vidíme svět jako boj o omezené zdroje. Celý vesmír je přetvořen na systém faktů a celá příroda je válkou všech proti všem s cílem získat nedostatkové zboží. A co je nanejvýš zvláštní je skutečnost, že to tak má být. Stejně jako se věci dají prodat jen tak, že jsou racionálně vytrženy z kontextu, tak se dají koupit jen tehdy, když je jejich nabídka omezená. Trh nemůže fungovat, pokud neexistuje nedostatek, a tak musíme bez ustání pracovat na tom, aby nikdo nikdy neměl dost. Pokud existuje dostatek jídla, vody, energie a příležitostí ke smysluplné a příjemné činnosti, není třeba pracovat na výrobě zboží ani jej kontinuálně spotřebovávat. Je-li času dostatek, je-li prostor volně k dispozici, je-li naplnění našich potřeby na dosah, proč se kvůli nim namáhat nesmyslnou prací? Proč se obtěžovat s jejich úsporou? Všechno se zhroutí!

V reálném světě - který je bohužel většině lidí tak vzdálený, že se jim jeví jako sen - nedostatek neexistuje. Přirozeným stavem muže a ženy je hojnost neboli nekonečný blahobyt. To není, jak by si systémový člověk přál věřit, žádná vzdušná pohádková svépomocná fantazie, ale prokazatelný fakt. Nedostatek spolu s vyčerpávající dřinou za účelem obživy nebyl před nástupem civilizace lidstvu znám a nebyl znám ani v těch společnostech, které donedávna přežívaly mimo ni. Pozorovatelé kočovných lovců-sběračů často žasnou nad rozmařilostí a vírou v budoucnost lidí, které od hladomoru dělí vždy jen několik dní. Ani středověká společnost nepovažovala společné statky za nedostatkové, natož pak prostor nebo čas. Teprve když "civilizace" začala generovat potřeby a když je kapitalismus začal rozmnožovat, teprve když monolitický systém začal omezovat přístup k základním životním potřebám a kapitalismus je začal likvidovat, se lidská existence naplnila nekonečně rostoucími touhami po stále se zmenšujících zdrojích; slovem, které v moderním užití vždy implikuje něco, čeho není nikdy dost. 

"Výroba" tedy znamená stažení kapitálu z oběhu, aby se zajistila vysoká míra výnosu z toho, co může odtékat prostřednictvím "investic", čímž se zaručuje nerovnost. "Vzdělávání" znamená učení se za falešného předpokladu, že znalosti jsou nedostatkovým produktem vyrobeným v uměle vytvořené "realitě", v níž jsou příležitosti k využití těchto znalostí v činnosti, které říkáme "práce", rovněž nedostatkové. "Cestování" znamená přemisťování se v rámci vnucené potřeby získat přístup k vzácným silničním, železničním a leteckým zdrojům a spotřebovávat nedostatkové energetické zdroje, aby bylo možné dostat se k vzácným výrobním nebo spotřebním zdrojům umístěným nepřirozeně daleko. “Zdraví" znamená přístup k uměle omezeným zdravotnickým zdrojům, "společnost" znamená přístup k omezené komunikační frekvenci a omezenému volnému času, "láska" znamená přístup k omezené možnosti páření (a zejména pak k omezeným vajíčkům), "úspěch" znamená přístup k omezené pozornosti médií, "bohatství" znamená přístup k omezenému množství peněz a "pravda" znamená přístup k omezeným faktům nebo k omezeným "vzdělávacím zdrojům". 

To vše je v pozdní fázi tržního systému nevyhnutelné. Lichvářská, technokratická a dluhová ekonomika, která nutí každého platit nejen víc, než má, ale i víc, než existuje, nevyhnutelně vytváří neuhasitelnou touhu vyrábět a spotřebovávat ve světě uměle vytvořených ubývajících kvantifikovatelných zdrojů, které jsou vytrženy z kontextu a přetvořeny v peněžní hodnotu. Tato pozdní fáze tržního systému také vytváří obrovské množství institucí, které, aby přežily, musí rozmnožovat potřeby lidí a vnucovat nám umělé nedostatky, tedy vytvářet nedostatkem trpící, strádající lidi, o které se pak musí starat zaměstnanci pečovatelských služeb. Hendikepující systém a jím produkovaní mrzáci, kteří se plazí jeden přes druhého, aby získali svůj díl uměle se zmenšujícího koláče, jsou proto maskováni službou, pomocí a neúnavným altruismem profesionálů, jejichž zaměstnáním je o ně pečovat. 

Je nám řečeno, že se nemůžeme starat o naši půdu, nechat přírodu na pokoji, zajistit důstojné bydlení pro všechny nebo vyrábět úžasné stroje a nářadí, které by mohli používat obyčejní lidé, protože "není dost peněz". “Stát, nemá žádný vlastní zdroj, vše pochází z toho, co si vyděláme,” řekla nám Margaret Thatcherová. A přesto je s podivem, že státy postižené finančním krachem v roce 2008 našly biliony dolarů na záchranu bank, když hrozilo, že jejich moc vytvářet peníze srazí celý systém na kolena. 

Peníze jsou ve skutečnosti jedním z klíčových prostředků, jimiž systém omezuje naši vlastní sílu žít v systému, který nemůže přežít, pokud se hojnost vzdělávacích příležitostí nestane nedostatkovým zdrojem v "nejlepších školách", hojnost zdraví se nestane nedostatkovým zdrojem koupeným v "prvotřídních" klinikách, hojnost péče o seniory se nestane vzácným zdrojem (Promiň, Marie, nemám čas si povídat, musím dnes uklidit dalších čtyřicet pokojů.), hojnost míst pro hrající si děti se stává vzácným zdrojem (který musí být chráněn před neustále obcházejícími pedofily), hojnost fyzické náklonnosti se stává vzácným zdrojem (Zn.: autentický zážitek s přítelkyní, 5000 Kč/hod.), hojnost vody se stává vzácným zdrojem (dováženým od protinožců), hojnost přírody se stává vzácným, neřku-li intenzivně spravovaným zdrojem a hojnost života neustále uniká. Dokonce i možnost obývat vlastní tělo, odpočívat, zahálet, dokonce i spát, dokonce i toto naše já musí být v systému, v jeho nejrozvinutější podobě, vzácným zdrojem.

Možná nikdy nedosáhneme kapitalistické utopie existence tělesných orgánů spravovaných operačním systémem, za jehož aktualizaci musíme každých šest měsíců platit, nebo židlí, které se po půlhodině rozpadnou a musí se obnovit, nebo pronájmu myšlenek, měřičů slunečního světla a vody získávané z měsíců Marsu, ale tržní systém disponuje pouze jedinou cestou vpřed - permanentní, všudypřítomný existenční nedostatek, noční můra, počítačová hra nekonečně se množících sloupcových grafů, které nejenže nikdy nepřestanou ubývat, ale jsou spotřebovávány stále rychleji a jakýkoli pokus tento proces zastavit nebo dokonce zpomalit je sám o sobě zločinný nebo šílený.