Za ukrajinskou nezávislost bude Západ bojovat do posledního Ukrajince

Výňatek z nedávného rozhovoru s Chas Freemanem, který byl uveřejněn na zpravodajském webu The Greyzone 24. 3. 2022. Celý rozhovor je k dispozici v AJ zde.

Chas Freeman, bývalý americký diplomat a státní úředník, který působil v mnoha vysokých funkcích, mimo jiné jako náměstek ministra obrany pro mezinárodní bezpečnostní záležitosti, velvyslanec USA v Saúdské Arábii, ředitel pro čínské záležitosti na ministerstvu zahraničí USA a hlavní tlumočník USA během historické návštěvy prezidenta Nixona v Číně v roce 1972.

AARON MATÉ:  Jak hodnotíte dosavadní průběh ruské invaze a to, jak na ni reagovala Bidenova administrativa?

CHAS FREEMAN: Myslel jsem si, že v době eskalace před konfliktem postupoval Putin klasickou formou nátlakové diplomacie: shromáždil vojska na hranicích Ukrajiny, učinil velmi jasné nabídky k jednání, nepřímo pohrozil eskalací za hranicemi - nikoli na Ukrajině, o které Rusové opakovaně prohlásili, že ji nemají v úmyslu napadnout, ale možná nátlakem na Spojené státy podobným tomu, který Rusové cítí od nás, totiž raketami v bezprostřední vzdálenosti od hlavního města. 

Když Putin skutečně napadl Ukrajinu, byl jsem ohromen.  Myslím, že jeho vojáci na to nebyli připraveni.  Neexistuje žádný důkaz, že by měli připravenou logistiku nebo že by vojáci byli informováni o tom, kam a proč jdou.  A tak to vypadá jako unáhlené rozhodnutí, a pokud je tomu tak, řadí se k rozhodnutí cara Mikuláše II, posledního ruského cara, který šel v roce 1904 do války s Japonskem.  To mělo katastrofální důsledky pro politické uspořádání Ruska a myslím, že jde o srovnatelnou chybu.

Nevíme, jak tato válka skončí, zda bude existovat Ukrajina nebo jak velká Ukrajina bude a jaké budou dopady uvnitř Ruska.  V Rusku je zjevně hodně nespokojenosti, i když jsem si jistý, že ji naše média zveličují.  Válka je mlha lží na všech stranách.  Je prakticky nemožné zjistit, co se vlastně děje, protože obě strany konfliktu inscenují vlastní divadlo.

A co víc, Spojené státy se neúčastní žádného úsilí o vyjednání ukončení bojů.  Zdá se, že zprostředkování probíhá na straně Turecka, možná Izraele, možná Číny.  To je asi tak všechno.  A Spojené státy nejsou ani ve hře.  Zdá se, že namísto ukončení bojů a snahy o dosažení nějakého kompromisu děláme všechno pro to válku na Ukrajině prodloužit prostřednictvím pomoci ukrajinskému odporu - což je asi ušlechtilá věc, ale bude to mít za následek spoustu mrtvých Ukrajinců i mrtvých Rusů.  A také sankce nemají žádné cíle.  Neexistují žádné podmínky, které jsme uvedli a které by vedly k jejich zrušení.

A nakonec tu máme lidi - včetně prezidenta Spojených států a premiéra Velké Británie - kteří Putina označují za válečného zločince a prohlašují, že ho hodlají nějakým způsobem postavit před soud.  To panu Putinovi nedává absolutně žádnou motivaci ke kompromisu nebo k dohodě s Ukrajinci a pravděpodobně to zaručuje dlouhou válku.  A zdá se, že ve Spojených státech je spousta lidí, kteří si myslí, že je to tak prostě skvělé. Je to dobré pro vojensko-průmyslový komplex; potvrzuje to naše negativní názory na Rusko; oživuje to NATO; staví to Čínu na pranýř.  Je na dlouhé válce něco špatného?  Pokud nejste Ukrajinci, pravděpodobně vidíte v dlouhé válce jisté výhody.

Takže situace se zatím nevyvíjí tak, jak kdokoliv předpokládal, ani pan Putin, ani zpravodajská komunita Spojených států, která vyvodila válečné plány z rozmístění sil na ukrajinské hranici, ani tak, jak předpokládali Němci, kteří nyní přezbrojují.  Celé to má velkou šokovou hodnotu a mění to svět způsobem, kterému stále nerozumíme.

AARON MATÉ: [Prezident] Zelenskyj [nedávno v CNN] řekl, že mu členové NATO - pravděpodobně USA - řekli, že Ukrajinu dovnitř nepustíme, ale veřejně necháme dveře otevřené. Zajímalo by mě, pane velvyslanče Freemane, jak na to reagujete.

CHAS FREEMAN: Myslím, že je to až pozoruhodně cynické nebo to možná bylo ze strany vedoucích představitelů na Západě naivní a nerealistické.  Zelenskyj je zjevně velmi inteligentní člověk a viděl, jaké důsledky by mělo, kdyby se dostal do pozice naprosté nejistoty: totiž, že by Ukrajinu pověsil na hřebík.  A Západ v podstatě říkal: "Budeme bojovat do posledního Ukrajince za ukrajinskou nezávislost," což i nadále zůstává naším postojem.  Je to dost cynické, navzdory veškerému vlasteneckému zápalu.  A ještě bych dodal, že znám lidi, kteří se snažili být v této věci objektivní a hned byli obviněni z toho, že jsou ruští agenti. Nebo prostě řekněme, že vyjádřit se k tomuto tématu znamená buď se připojit ke skupině roztleskávaček s vervou podporujících náš postoj [oficiální postoj USA, pozn. autora], anebo nesmíte říct vůbec nic.

Dále si myslím, že to má velmi škodlivé účinky na základní svobody Západu a že se tím prosadil téměř - neřeknu, že totalitní, ale určitě podobný druh kontroly svobody projevu a informačního dotazování na Západě.  Je to opravdu velmi deprimující.  Měli bychom se k tomu postavit čelem. Měli bychom se starat o dosažení rovnováhy v Evropě, která udrží mír.  To vyžaduje začlenění Ruska do jakési řídící rady pro Evropu.  Evropa historicky dosáhla míru pouze tehdy, když do ní byly přibrány všechny velmoci, které by mohly mír rozvrátit.  Dokonalým příkladem je Vídeňský kongres, který následoval po napoleonských válkách. [Na kongresu se šesli zástupci Rakouska, Pruska, Ruska, Velké Británie, Španělska, Švédska, Portugalska a Francie] a měli dostatek rozumu k tomu začlenit Francii do řídících rad Evropy.  A to Evropě zajistilo sto let míru.  Samozřejmě, že došlo k několika menším konfliktům, ale nic zásadního. A po I. světové válce, kdy vítězové - Spojené státy, Británie a Francie - trvali na vyloučení Německa z účasti na dění v Evropě, stejně jako nově vzniklého Sovětského svazu, byla výsledkem II. světová válka a následně studená válka.  Je tedy opravdu deprimující, že místo toho, abychom se snažili přijít na to, jak dát Rusku důvody k tomu nenapadat ostatní země a neporušovat mezinárodní právo, tak jsme mu podle jejich vlastních měřítek neponechali jinou možnost, než použití síly.

AARON MATÉ:  Budu vám citovat Eliota Cohena, který působil jako poradce Condoleezzy Riceové, když byla ministryní zahraničí USA. Ve svém nedávném článku píše:

"Spojené státy a jejich spojenci v NATO vedou zástupnou válku s Ruskem.  Dodávají tisíce kusů munice a dělají i mnoho dalšího - například sdílejí zpravodajské informace - s cílem zabíjet ruské vojáky.  A protože boj je, jak řekl vojenský teoretik Carl von Clausewitz, 'zkouškou morálních a fyzických sil prostřednictvím fyzické síly', musíme se smířit s faktem, že abychom zlomili vůli Ruska a osvobodili Ukrajinu od dobytí a podmanění, musí mnoho ruských vojáků utéct, vzdát se nebo zemřít, a čím více a rychleji, tím lépe." 

To je citát Eliota Cohena, bývalého poradce ministerstva zahraničí, v časopise The Atlantic.  Zajímala by mě vaše reakce a to zejména na jeho tvrzení, že USA využívají Ukrajinu k tomu, co nazývá zástupnou válkou proti Rusku.

CHAS FREEMAN:  Profesor Cohen je velmi čestný člověk, což určuje jeho dobrá pověst.  A proto je jeho lpění na neokonzervativních cílech zcela průhledné.  A to, co právě řekl a co jste citoval, je v souladu s neokonzervativním cílem změny režimu v Rusku a je to také v souladu s bojem do posledního Ukrajince, aby se toho dosáhlo.  Považuji to za politováníhodné, ale musím říci, že toto tvrzení reprezentuje velmi rozsáhlou skupinu názorů ve Washingtonu.

AARON MATÉ:  A proč je tento pohled na Ukrajinu v podstatě jako na kanónenfutr proti Rusku ve Washingtonu tak rozšířený?

CHAS FREEMAN:  Spojené státy za to v podstatě nic neplatí, tedy pokud nepřekročíme nějakou ruskou červenou linii, která by vedla k eskalaci proti nám.  Jak řekl profesor Cohen, jsme zapojeni do zástupné války a prodáváme spoustu zbraní.  To dělá radost výrobcům zbraní.  Podporujeme udatný odpor, což dává politikům důvod k sebechvále. Jdeme proti oficiálně označenému nepříteli, Rusku, což nám dává pocit ospravedlnění.  Takže z pohledu těch, kteří v této problematice vidí vlastní zájem, se jedná o skutečný dáreček.

AARON MATÉ:  Dovolte mi citovat z nového článku Rity Katz v deníku The Washington Post.  Rita je výkonnou ředitelkou SITE Intelligence Group.  Její článek se jmenuje "Neonacisté využívají ruskou válku na Ukrajině pro své vlastní účely: Od dob ISIS jsme nebyli svědky takového rozmachu náborových aktivit", a píše v něm toto:

"Situace na Ukrajině mi v mnohém připomíná Sýrii na začátku a v polovině minulého desetiletí.  Stejně jako syrský konflikt posloužil jako dokonalá živná půda pro skupiny jako Al-Káida a Islámský stát, mohou se na Ukrajině vytvářet podobné podmínky pro krajní pravici."

Zajímala by mě vaše reakce.

CHAS FREEMAN:  Myslím, že má logiku na své straně.  Upřímně řečeno, neznám Ukrajinu osobně natolik dobře, abych přesně věděl, jaká je definice člena brigády Azov nebo jiných neonacistických skupin.  Myslím, že pravicový populismus je dost ošklivý i u nás.  Když si představím, že je ještě ošklivější v tak rozdělené zemi, jako je Ukrajina - a vůbec to celé nezavrhuji, protože Ukrajina má strašlivou historii páchání pogromů, nejprve na Židech a pak, upřímně řečeno, na Rusech.  A tak odmítat argument, že v tomto boji jsou zapojeni lidé s násilnými sklony a velkými předsudky, etnickými předsudky, mi připadá nesprávné.  Takže ten článek, který jste citoval, jsem nečetl.  Autorku neznám, ale všechno mi to dává smysl.

Photo by Sivani B on Unsplash